1. |
Aroma
02:55
|
|||
|
Dychtím, po tom,
abychom se ponořili, do hloubi trichom.
Rozkrájel jsem svoje ega jako citrón.
A šedé nebe, mi hrálo symfonii.
Dýchám tvé vzrušení,
rušení, signálu z venčí.
Stěny se tenčí.
Obrazy tančí,
vlasy se slévají, země je měkčí.
Hoříš mi v dlaních, jak líh.
Obalím tě jako celofán, jsi můj kalich.
Jsem vosk, vymačkaný z malin.
Spolu jsme součástí tkanin.
Do bažin, tvých očí se plazím.
A tvoje chuť je místy rtuť.
Tulipány uschly, na parapetu pláče úsvit.
Tulipány uschly, na parapetu pláče úsvit.
Tulipány uschly, na parapetu pláče úsvit.
Tulipány uschly, na parapetu pláče úsvit.
Dychtím, po tom,
abychom se ponořili, do hloubi trichom.
Rozkrájel jsem svoje ega jako citrón.
A šedé nebe, mi hrálo symfonii.
Lister Kvoyd
|
||||
2. |
Sirény
04:34
|
|||
|
Jsme atomové děti, ve vši té prachové změti
a šifrování paměti,
uzavřený v otevřené krychli.
Instaluju, slova do hudby.
Inhaluju, kořeny,
na hladině kruhy jsou povrchní,
vyplivuju říši, jsem povrch v ní.
Sirény, ve tři ráno,
vyhladily terény,
teď hlaď mě.
Mé lemy.
Vlny na pobřeží,
paprsky řežou,
těla leží.
Je to svěží.
Mám šanon šedých dní,
tenhle ten tam není.
Vlny na pobřeží,
paprsky řežou,
těla leží.
Je to svěží.
Mám šanon šedých dní,
tenhle ten tam není.
tenhle ten tam není.
Co by se stalo, kdyby umřeli lidé.
Z líhně se line zlý hněv,
nosí kravatu a límec,
jsem skrčený kelímek.
Kreslím ti slzami po zablácené tváří.
Jsme stromy, které opadaly, v trhacím kalendáři.
Chceme pozornost, deset deka a sedm barev,
aby byla moje lebka hezká.
Zvuky píšťal mezi oblohou a hlavami stromů,
stojím s podlamujímícími nohami obou mých stolů.
Květiny se líbily,
tak se spolu líbali.
Drželi za ruce a lítali.
Za okraje, mimo řádky.
Slova ulehaly.
Nadšením se rozléhaly.
Pocity zaplnili haly.
Dokud se nevyplavaly praskliny.
A rozdělili zemi na ostrovy.
Jsme atomové děti, ve vši té prachové změti
a šifrování paměti,
uzavřený v otevřené krychli.
Instaluju, slova do hudby.
Inhaluju, kořeny,
na hladině kruhy jsou povrchní,
vyplivnu říši, jsem povrch v ní.
Obličeje mají dvě tváře jako domino.
Všechny buňky v mojem těle jsou Unimo.
Sirény, ve tři ráno,
vyhladily terény,
teď hlaď mě.
Mé lemy.
Obličeje mají dvě tváře jako domino.
Všechny buňky v mojem těle jsou Unimo.
Sirény, ve tři ráno,
vyhladily terény,
teď hlaď mě.
Mé lemy.
|
||||
3. |
Kupé
02:55
|
|||
|
Čekáme na první ranní, ta první, tě vždycky raní.
Neběhej za ní.
Čekáme na první ranní, ta první, tě vždycky zraní.
Neběhej za ní.
Budu pršet, na uvadlý puget duše.
Dolujeme touhu, dokud nevidíme duhu
Kolem nás jsou větve, překřížené ruce, bejbe.
Sfoukni světlo lucern fikce.
Dny jsou malé jako pixel, v plechové pixle zvuku.
Dnešek byl malebný jako LA Priest.
Roztrhaný ze zvuku Late of the pier.
Rejjie, Rejjie v mojem pokoji zas sněží.
Ležím na dně instrumentálních bažin.
Svět je pro mě plexisklo.
Chci tu kolekci reality přetisknout.
Okupujeme kupé a neznáme směr.
Nechci vytahovat periskop.
Byla tak svá, že mě dokázala svázat.
Její slzy byly jediná vláha.
Necítím ruce, no cítím parfém.
Dotýkám se tě na rtech, rtem na nártech.
Umocňuju facilitaci, nanoboti, data chutnají jak pistácie.
Okupované kupé, neznáme směr.
Okupované kupé, neznáme směr.
Okupované kupé, neznáme směr.
Směry jsou tupé.
Hm, stěna tenká a dlaň teplá.
Plát světla, laser a teorie strun.
Smývám prach, je to pana otevřena dotykům.
Uu, stěna tekla, skla leskla se.
Její oči upustili nektar.
Okupované kupé.
|
||||
4. |
Molekuly
03:10
|
|||
|
Cítím se jak cukr ve vodě.
Co ze mě zbude.
Asi jen chutě.
Molekuly,
se mi rozpouští ve zvuku.
Zabalím tě do vět, jako flanel.
Než přijde loučení.
Chutnáš jako aloe, ale,
Pak zmizíš s otevřením oken.
Jako molekuly.
Oči kamer, nemají sítnici,
Nemůžou tě chytit.
V plicích si tě nechám trochu na později.
Ležíme v listí, které křupe a voní.
Jako chipsy, ale nejsme poloprázdní.
Jako oni.
Molekuly.
Molekuly.
Molekuly.
Molekuly.
Cítím se jak cukr ve vodě.
Co ze mě zbude.
Asi jen chutě.
Molekuly,
se mi rozpouští ve zvuku.
Bosí na horké silnici.
Trochu to bolí, ale to všechno,
Co za něco stojí.
Chvíli jsem tě nemohl najít,
Ale to co teď cítím,
Jsou tvé molekuly.
Jsi hustá a sladká jako med.
Není lehké tě tvarovat.
Když máš kolem srdce nerost,
A já mech.
A já mech.
A já mech.
A já mech.
|
||||
If you like Citoplasma, you may also like:
Troy No’s latest EP—the second of two this year—takes a classical approach to ambient composition.
go to album
TITWRENCH STHLM Festivalen II Promo
by Titwrench Collective
A mixtape of songs from artists who performed at the feminist collective's recent second satellite festival in Stockholm.
go to album
Another release of catchy and eccentric homemade pop from Sharif Ali.
go to album
Truly oddball pop from Sharif Ali combines smooth synths, groovy electric piano, and Karoke-style crooning into a strangely catchy whole.
go to album
Airy, aqueous dance music on the Illuminated Paths label, “Forever” is full of songs to score a surrealist nightclub.
go to album
featured on Bandcamp Radio Oct 20, 2015
go to album
Normality Bias
by ZACHT AUTOMAAT
featured on Bandcamp Radio Aug 11, 2015
go to album
